Postní doba

Postní doba
12. března

Význam a lidové pojmenování

Popeleční středa

 

Popeleční středa (lat. dies cinerum) je v římskokatolickém liturgickém kalendáři první den postní doby. Následuje čtyřicetidenní půst spolu se šesti nedělemi. Neděle se do postní doby nezapočítávají, poněvadž se za postní dny nepovažují. Z časového hlediska tedy Popeleční středa připadá na 46. den před Velikonoční nedělí. Pro každý rok platí jiné datum Velikonoc, což ovlivňuje i stanovení data Popeleční středy.

V období raného křesťanství existovala praxe veřejného pokání po spáchání těžkého hříchu. Kajícník byl na začátku Postní doby biskupem vyzván, aby zahájil uložené pokání. Oblékl se do kajícího roucha a hlavu si posypal popelem. Obřadně byl vykázán z kostela a před vchodem až do Velikonoc žádal křesťany o modlitbu. Instituce veřejného pokání se ještě před koncem prvního tisíciletí postupně vytrácela, avšak výmluvné gesto kajícího sypání popela na hlavu se začalo uplatňovat u všech účastníků bohoslužeb.

Papež Urban II. doporučil tento obyčej na Beneventské synodě 1091 pro celou církev. Mužům se popel sypal na hlavu, ženy kvůli povinnému závoji byly popelem znamenány na čele ve tvaru křížku. Zvláštní modlitba pro žehnání popela se objevila až v 11. století. Předpis, podle kterého má být použit popel ze svěcených ratolestí Květné neděle předchozího roku, pochází až z 12. století.

Popeleční středa je dnem přísného postu a připomínkou pomíjivosti pozemského života. Znamenání popelem tzv. Popelec doprovází udělovatel slovy: „Čiň pokání a věř evangeliu“, nebo „Pamatuj, že jsi prach a v prach se navrátíš“. Katolický křesťan je takto veden, aby zůstal nezávislý na skutečnostech pomíjivých a věnoval pozornost hodnotám trvalým – duchovním.

 

Postní doba

 

Postní doba či půst je v křesťanství období přípravy na Velikonoce. V západní církvi začíná postní doba Popeleční středou a trvá 40 dní (kromě nedělí). Ve východních církvích začíná „Velký půst“ v pondělí 7. týdne před Velikonocemi a končí v pátek 9 dní před Velikonocemi.

Význam křesťanského postu

Půst se v křesťanském smyslu netýká pouze zdržení se jídla a abstinence, ale může zahrnovat i jiné projevy jako např. almužnu či dobré skutky. Účelem postu má být soustředění věřícího na jeho duchovní růst v rámci přípravy na největší křesťanské svátky roku – Velikonoce.

Význam postní doby

V postní době má člověk pracovat na proměně a obnově svého života, aby mohl žít opět plně jako křesťan. Má v této době obnovit autentické vztahy, navázat znovu dialog s druhými, odpočinout si a vrátit se k tomu, co činí život křesťana křesťanským. Nemělo by ale jít pouze o lidské úsilí, neboť křesťanská teologie a spiritualita považuje půst za Boží milost, kdy člověk naslouchá Božímu slovu a svůj život podle něho uzpůsobuje.

Postní doba je též obdobím přípravy katechumenů na křest a provázejí je v tuto dobu zvláštní liturgické obřady.

Mezi dny postní doby, které nesou tradiční označení, patří ještě 4. neděle postní, zvaná Laetare, a 6. neděle postní, běžněji Květná neděle, jako připomenutí dne vjezdu Ježíše do Jeruzaléma.

Liturgická barva postní doby je fialová. Začíná Popeleční středou, trvá (nepočítaje v to neděle) 40 dní a celá doba vrcholí Svatým týdnem, při němž si křesťané připomínají ukřižování Ježíše Krista a končí velikonočním triduem (to začíná na Zelený čtvrtek večer, pokračuje Velkým pátkem a Bílou sobotou, posledním dnem postní doby, a vrcholí Velikonoční vigilií ústící do neděle Zmrtvýchvstání Páně). Celá postní příprava směřuje k radostné oslavě Velikonoc, které jsou pro křesťany svátky Kristova vzkříšení z mrtvých.

Postní praxe

Postní praxe byla v minulosti poměrně namáhavá, nejedlo se maso, ryby, vejce a mléčné produkty a bylo zvykem jíst jednou denně. Současná postní praxe katolické církve zavazuje katolíky od 18 do 60 let. Na Popeleční středu a Velký pátek jako dny přísného postu je dovoleno sníst pouze jedno velké jídlo denně. Krom toho existuje ještě půst od masa, předepsaný pro tyto dva dny a všechny pátky roku. Tento páteční půst je ale možné nahradit jiným skutkem pokání.

Neděle postní doby

Někdy se lze setkat s označením jednotlivých nedělí podle mešních antifon a také podle lidového pojmenování:

1. neděle postní   Invocavit (Invocavit me = Povolal mne)      

Lidové pojmenování: Černá.

Černá se jí říkalo pravděpodobně podle toho, že ženy v tento týden odkládaly barevný oděv a halily se do tmavých nebo černých šátků ze smutku z budoucího postu.

2. neděle postní   Reminiscere (Reminiscere miserationum tuarum = Rozpomeň se na své smilování)  

Lidové pojmenování: Pražná

Druhou neděli se hospodáři scházívali, aby rokovali o zemědělských pracích. K pohoštění jim ženy chystaly starodávný postní pokrm ,,pražmo". Bylo to jídlo upravené z nedozrálých zrn obilí, z upražených i neopálených klasů.

3. neděle postní   Oculi (Oculi mei semper ad Dominum = Mé oči stále vyhlíží Pána)   

Lidové pojmenování: Kýchavá

Ve středověku řádil mor. Lidé věřili, že se proti němu bojuje kýcháním. Proto se čichalo k různým dráždidlům v domnění, že kýcháním se moru ubrání.

Z toho vznikl pozdrav: „Pozdrav Pán Bůh“. Přání k uzdravení.

Později, kdy už mor neřádil, se věřilo, že kýchání čistí hlavu. Byla pověst, že kolikrát kdo kýchne na kýchavou neděli, tolik roků bude ještě žít.

4. neděle postní   Laetare (Laetare Ierusalem = Raduj se, Jeruzaléme)        

Lidové pojmenování: Družebná

V tradičních zvycích a v náboženství měla tato neděle zvláštní postavení. Tohoto dne byl porušen půst v zábavě a mládeži bylo povoleno sejít se na návsi a poveselit se. Každý přinesl nějakou svačinu, kterou pak společně snědli. Od tohoto sdružování odvozujeme název družebná. Výrazem krátkodobé uvolněnosti kázně byla též změna roucha v kostele - dosavadní fialová byla nahrazena růžovou.

Název neděle vychází také z toho, že na tuto neděli ženich s družbou šli do domu, kde chtěli o pomlázce přijít na námluvy.

5. neděle postní   Judica (Iudica me Deus = Zjednej mi právo, Bože)

Lidové pojmenování: Smrtná

Ten den vynášeli ze vsi slaměnou smrt (Morena, Mařena, smrtholka). Opentlenou slaměnou figurínu hodili za vsí do potoka. Jde o obyčej předkřesťanský, pohanský, kdy byl nejspíše spojen s koncem zimy a začátkem jara. Proto byl také církví zakazován.

Květná neděle     Palmarum   

Lidové pojmenování: Květná

Květná neděle je dnem, kdy si připomínáme památku slavnostního vjezdu Ježíše Krista do Jeruzaléma, kde ho lid vítal zelenými palmovými ratolestmi. Zvyk jejich svěcení se zachovává především v katolických zemích. U nás palmy nerostou, tak jejich úlohu převzaly větvičky jívy - ,,kočičky“ (klokoče, berany, ratolesti, košťata).