Půst

Půst
12. března

Postní řád

Postní řád

Velký katolický Katechismus – Vydaný v roce 1995

 

 Církevní přikázání

2041    Církevní přikázání se staví do této linie mravního života, která se napojuje na liturgický život a z něho se také živí. Cílem závazného rázu takových kladných zákonù, vyhlášených pastýřskými autoritami je zaručit věřícím nezbytné minimum v duchu modlitby a mravního úsilí, v růstu lásky k Bohu a bližnímu:

2042    První přikázání ("Zúčastníš se v neděli a v zasvěcené svátky na celé mši svaté") požaduje od věřících, aby se zúčastnili eucharistické obìti, kde bylo svoláno křesťanské společenství, v den, který připomíná zmrtvýchvstání Pánì.

            Druhé přikázání ("Vyzpovídáš se ze svých hříchů, alespoň jednou za rok") zajišťuje přípravu na eucharistii prostřednictvím přijetí svátosti smíření, kterou pokračuje dílo obrácení a křestního odpuštění.

            Třetí přikázání ("Přijmeš Tělo Pánì alespoň ve velikonoční době") zaručuje minimum v přijímání Těla a Krve Pánì ve spojení s velikonočními svátky, pramenem a středem křesťanské liturgie.

2043    Čtvrté přikázání ("Budeš světit zasvěcené svátky") doplňuje zachovávání neděle účastí na hlavních liturgických svátcích ke cti tajemství Pána, Panny Marie a svatých.

            Páté přikázání ("Budeš zachovávat stanovené posty") zajišťuje prostor pro askezi a pokání, které nás připravují na liturgické svátky; přispívají k tomu, abychom dokázali získat nadvládu nad svými pudy a svobodu srdce.

            Věřící jsou také povinni přispívat na hmotné potřeby církve, každý podle svých možností.

 

 

Dny pokání

Kodex Kanonického práva

Kán. 1249 - Všichni křesťané, každý svým způsobem, jsou z božího zákona povinni činit pokání; aby se všichni určitým zachováváním pokání navzájem spojili, stanovují se dny pokání, v nichž se křesťané zvláště věnují modlitbě, konají skutky zbožnosti a lásky a také sebezápor tím, že své vlastní povinnosti věrněji plní a že zachovávají pokání újmou a zdrženlivostí od pokrmů podle následujících kánonů.

Kán. 1250 - Dny a doby pokání v celé církvi jsou jednotlivé pátky během celého roku a doba postní.

Kán. 1251 - Pokání zdrženlivostí od masa nebo jiného pokrmu podle předpisů biskupské konference se zachovává každý pátek v roce, pokud nepřipadne na den slavnosti; pokání zdrženlivostí i újmou se zachovává na Popeleční středu a na Velký pátek, v den utrpení a smrti našeho Pána Ježíše Krista.

Kán. 1252 - Zákonem pokání zdrženlivostí jsou vázány osoby od dovrše­ného čtrnáctého roku věku; zákonem pokání újmou jsou vázáni všichni zletilí až do započatého šedesátého roku. Pastýři duší a rodiče dbají, aby také ti, kteří nejsou vázáni zákonem pokání zdrženlivostí a újmou z důvodu nezleti­losti, byli vychováváni k správnému pochopení pokání.

Kán. 1253 - Biskupská konference může podrobněji určit zachovávání pokání újmou a zdrženlivostí, a také nahradit zcela nebo zčásti pokání újmy a zdrženlivosti jinými formami pokání, zvláště skrze skutky lásky a úkony zbožnosti.

  

Postní řád

Katolický katechismus „Život z Víry“ – Vydala Charita v roce 1984 str. 200.

Ježíš Kristus začal svou činnost úkonem kajícnosti a vyzýval i nás: "Čiňte pokání, přiblížilo se k vám Boží království!" - Celý jeho život byl odčiňováním lidských hříchů. Církev v tom pokračuje a žádá, aby i všichni její členové činili pokání. Zvláště každý pátek zasvěcuje pokání.

V pátek si máme uložit nějaký půst:

1. odřeknout si dobrovolně něco milého, např. alkoholický nápoj, kouření, sladkosti, zábavný pořad a podobně.

2. Můžeme vykonat nějaký mimořádný skutek zbožnosti: jít na mši svatou, přečíst si něco z Písma svatého, pomodlit se růženec, studovat náboženství, rozjímat a podobně.

3. Anebo se můžeme rozhodnout pro mimořádný skutek blíženské lásky: navštívit nemocného, pomoci někomu, vykonat dobrovolnou službu občanskému nebo církevnímu společenství a podobné.

Páteční půst se vztahuje na všechny katolíky od 14. roku věku do konce života.

 

V dřívějších dobách byl častější ještě přísný půst, skládající se ze zdrženlivosti od masitých pokrmů a z újmy v dávce pokrmu. Nebylo dovoleno jíst pokrmy připravené z masa teplokrevných zvířat (savců a ptáků) a dosyta se smělo najíst jen jednou za den. Ostatní dávky se měly zkrátit asi na polovičku.

Nyní je půst jen dvakrát v roce: na Popeleční středu a na Velký pátek. Jsou povinni jejzachovávat dospělí od dokon­čeného 18. roku věku do dokončeného 59. roku věku. Mladiství od 14. do 18. roku a starší nad 59 let se mají v tyto dny zdržet jen masitých pokrmů, ale dávku si nemusí krátit. Nemoc, těžká tělesná práce a jiný podobný vážný důvod od újmy v pokrmu osvobozují.

Vnější skutky kajícnosti jsou dobré, ale důležitější je pokání vnitřní. Každý, kdo se dopustil těžkého hříchu, je povinen smířit se s Bohem a s církví ve svaté zpovědi a dát se znovu na dobrou cestu.

Aby církev této povinnosti dodala patřičný důraz, vydala zákon, aby každý, kdo je v těžkém hříchu, vyzpovídal se nejméně jednou za rok. Nejvhodnější je k tomu doba postní a velikonoční. Je to povinnost závažná a její nesplnění se považuje za velký hřích nekajícnosti. Obdobný zákon se týká svatého přijímání. Každý je povinen jít ke stolu Páně nejméně jednou do roka. Láska k Bohu a k vlastní duši se nespokojí s tímto minimem.