Hluboké Mašůvky

Hluboké Mašůvky
23. července 2015

Foto z pouti

Foto z pouti 2015

 

Foto z pěší pouti 18. 5. 2013

Foto z pouti 7. 7. 2012 

Foto z pěší pouti 19. 5. 2012  

 Belgický zázrak na jihu Moravy 

Do jednoho z nejživějších poutních míst jižní Moravy v minulosti mířila většina procesí z Moravských Budějovic a okolí. Hluboké Mašůvky, respektive tamní chrám Navštívení Panny Marie a celý poutní areál, se mohou navíc pochlubit zajímavým příběhem.

Ještě před třicetiletou válkou se v Mašůvkách nacházela dřevěná kaple s léčivou studánkou, která měla věhlas v širokém okolí. Skutečný rozmach poutního místa začal teprve s příchodem nového majitele jevišovického panství Jeana Louise Raduita de Souches, císařského vojevůdce a úspěšného obránce Brna proti Švédům. Není bez zajímavosti, že hrabě Raduit de Souches byl původně francouzský protestant, tzv. hugenot, jenž až po záchraně Brna přestoupil na katolictví. Nový jevišovický pán nechal na místě staré kaple vybudovat v roce 1680 nový kostelík a věnoval do něho zázračnou sošku Panny Marie de Foy, kterou získal s výpalným v belgickém klášteře v Notre-Dame-de-Foy v době třicetileté války. Podle legendy de Souches nosil tuto sošku neustále při sobě, navzdory svému protestantství, a údajně nikdy nebyl raněn.

Začátkem 18. století duchovní správu nad Mašůvkami přebírají premonstráti ze znojemské Louky, kteří zde sloužili až do zrušení kláštera za josefínských reforem. Po nich sem docházeli kaplani z Přimětic, ale rostoucí obliba místa si nakonec vynutila vlastní faru v 80. letech 19. století. Věhlas Hlubokých Mašůvek se tak rozšířil, že v těchto dobách docházelo na hlavní poutě až sto procesí. Dalším významným zlomem se stal příchod P. Josefa Parmy v roce 1945, který vtiskl místu dnešní ráz. I přes poválečné těžkosti a „rudý úsvit“ nejprve opravil křížovou cestu a faru, poté zbudoval Lurdskou jeskyni a nakonec v letech 1949-1953 nechal rozšířit kostel a přistavět věž. O této úpravě svědčí trojstupňovitá dispozice: v původním presbytáři je dnes hlavní oltář, obětní stůl stojí na místě původní lodi kostela a Parmova přístavba tvoří hlavní loď s lavicemi. Posledním počinem P. Parmy bylo vybudování terasy kolem kostela, kaple s kolonádou nad svatou studní a Božího hrobu, poté začátkem 50. let  musel odejít na Vyškovsko.

Od roku 1990 Hluboké Mašůvky opět ožily. Kromě oprav vznikla zahrada s poutnickým zázemím a novodobá tradice pravidelných měsíčních poutí konajících se vždy první sobotu v měsíci v 18:00 (v zimě v 17:00). Hlavní pouť pak je v sobotu a neděli o prvním červencovém víkendu.